Krevní tlak je možné poměrně jednoduchým způsobem měřit od začátku 20.století. Výška krevního tlaku je vyjádřená dvěma hodnotami – systolickým a diastolickým tlakem, přičemž jsou vyjadřovány v jednotkách milimetrů rtuti (mmHg). Systolický tlak je nejvyšší hodnotou tlaku v tepenném řečišti a reprezentuje tlak na vrcholu systoly – tedy stahu levé komory srdeční. Diastolický tlak je nejnižší hodnotou tlaku -tlak v diastole (kdy se levá komora plní krví a je zavřená chlopeň aorty).

K důležitému poznání jak zásadně důležité je hodnoty krevního tlaku znát dospěla medicína až na základě jednoznačných výsledků observační studie realizované od roku 1948 na populaci malého amerického města Framingham. Pečlivým sledováním definované populace města byla jednoznačně a jasně definována řada rizikových parametrů, které prokazatelně vedou k vyšší nemocnosti (morbiditě) a zvyšují úmrtnost (mortalitu). Zřetelné zhoršení prognózy bylo prokázáno u osob s vyššími hodnotami cholesterolu, nadváhou, jedinců s nízkou mírou fyzické aktivity, kuřáků cigaret a v neposlední řadě u osob s vyššími hodnotami krevního tlaku – takzvanou arteriální hypertenzí.

Další výzkum následně pomohl definovat hodnoty normálního krevního tlaku a stanovit hranici, nad kterou jsou hodnoty krevního tlaku považovány za patologické. Za hraniční hodnotu krevního tlaku měřenou pacientovi v ambulanci lékaře je považován krevní tlak 140/90mmHg. V případně domácího měření automatickým digitálním tonometrem je hranice stanovena na 135/85mmHg.

Objem důkazů dokládajících zvýšenou nemocnost a úmrtnost jedinců s nadhraničními hodnotami krevního tlaku je dnes již natolik robustní, že o škodlivosti hypertenze nemůže být sporu. Problémem ale stále zůstává skutečnost, že třetina pacientů o své hypertenzi neví, druhá třetina se sice léčí, ale špatně, a jen ta zbývající třetina je léčena dobře.

Zásadním úskalím léčby hypertenze je především fakt, že vysoký krevní tlak (ale i zvýšený cholesterol) nebolí a poměrně dlouhou dobu člověku nezpůsobuje prakticky žádné potíže. U některých jedinců se vysoké hodnoty krevního tlaku mohou (ale nemusí) projevit nespecifickými příznaky – bolesti hlavy, závratě, krvácení z nosu nebo únava.

Pokud se hypertenze neodhalí cíleným kontrolním měřením včas, projeví se často až při vzniku pozdních příznaků (komplikací).Dlouhodobé vysoké hodnoty krevního tlaku prokazatelně urychlují proces aterosklerózy („kornatění tepen“), způsobují zbytnění (hypertrofii) levé komory srdeční a zatěžují ledviny. V konečném důsledku tedy neléčený (nebo špatně léčený) vysoký krevní tlak vede k infarktu myokardu i ostatním formám ischemické choroby srdeční, srdečnímu selhávání, cévním mozkovým příhodám, srdeční arytmii (typicky fibrilaci síní), selhání ledvin nebo poškozování zraku – hypertenzní retinopatii.

Všeobecně uznávanou skutečností je, že výše uvedené choroby jejichž zásadním faktorem či původcem je hypertenze zodpovídají v populaci za 45 % úmrtí u mužů a 50 % u žen!

V obecné populaci platí, že snížení systolického krevního tlaku o 15-20mmHg redukuje riziko kardiovaskulární mortality o 40%.V souvislosti se západním (sedavým) způsobem života, nízkou mírou fyzické aktivity, typicky nadbytečným příjmem kalorií, vysokou mírou pracovního stresu je incidence hypertenze v naší populaci enormní. Arteriální hypertenze je ve vyspělé „západní“ společnosti zcela oprávněně považována za skutečnou epidemii 21.století.

Vysoký krevní tlak není ani v nejmenším raritním onemocněním – je tomu, bohužel, přesně naopak. Uvádí se, že 50ti letý člověk, který nemá vysoký krevní tlak má 90% pravděpodobnost, že se v průběhu dalších let stane hypertonikem! Jinými slovy především ve středním a vyšším věku je raritní spíše člověk, který hypertenzi nemá. Z uvedeného zřetelně vyplývá skutečnost, jak důležité je především znát svoje hodnoty krevního tlaku. Absence klinických příznaků vysokého krevního tlaku bohužel komplikuje úspěšný záchyt pacientů s hypertenzí a u těch je pak náležitá léčba zahajována až pozdě – po objevení zdravotních komplikací. Takováto léčba je pak vždy náročnější a má horší výsledky.

Každý člověk nad 40 let by měl znát hodnoty svého krevního tlaku. V případě, že přesahují doporučené hodnoty, hodnotí lékař – specialista za pomoci laboratorních odběrů a ultrazvukového vyšetření srdce rizika a na základě toho rozhoduje, zda je vhodné zahájení léčby. Není rozumné hledat důvod proč léčbu odkládat. K dispozici dnes máme širokou škálu moderních a bezpečných léků, s jejichž pomocí jsme schopni nastavit optimálně léčbu a dosáhnout cílových hodnot krevního tlaku – a tím zřetelně snížit kardiovaskulární riziko.

Typická pro léčbu hypertenze je kombinační terapie – velmi často je třeba k dosažení cílových hodnot krevního tlaku nasadit dva a více léků s různými mechanismy účinku. Dnes jsme schopni i trojkombinaci antihypertenziv pacientovi nabídnout v podobě jediné tablety, což je velmi komfortní a účinné.

I dobře „nastavený“ hypertonik musí být pravidelně sledován. Vysoký tlak se v čase vyvíjí – zhoršuje a léčba, která je optimální dnes, nemusí být třeba za 10 let ani zdaleka dostatečná.

Vůbec nejdůležitější je optimální léčba hypertenze u pacientů, kteří již kardiovaskulární příhodu (infarkt, mozkovou mrtvici…) prodělali. V této vysoce rizikové skupině pacientů je dosažení cílových hodnot krevního tlaku zcela nezbytné a prokazatelně vede ke snížení mortality.

Neléčený či nedostatečně léčený vysoký krevní tlak je skutečným „tichým zabijákem“. Nemá, bohužel, zdaleka tak velkou publicitu jako jiná – mediálně zajímavější – onemocnění. V naší západní civilizaci ale v minulosti způsobil, v současnosti stále způsobuje úmrtí a do budoucna nepochybně bude i nadále invalidizovat a zapříčiní předčasná úmrtí řádově vyššího počtu lidí než jakékoliv jiné onemocnění.

Nezavírejte proto, prosím, oči nad hodnotami svého krevního tlaku. Nastavení správné léčby je pro specialistu většinou poměrně jednoduché a pacienta v ničem nelimituje.

MUDr.Lumír Francek